„Nejen sportem je tělocvikář živ.“ I učitel tělesné výchovy má své zájmy – od umění přes kulturu a gastronomii až po cestování. A právě to poslední se stalo hlavním tématem těchto řádků. Jednoho krásného, mrazivého a nekonečně se táhnoucího dne za mnou přišla paní ředitelka se slovy: „Potřebujeme, abyste v září jel do Anglie.“ V hlavě mi blesklo sto věcí – adaptační kurzy, PPŠ, TP, PK, ŠPP… a teď ještě Anglie? Ale co bych pro školu neudělal! A tak jsem kývl.
22. září 2025 se u autobusu sešlo 43 žáků, čtyři učitelé a průvodkyně s tak dlouhými nehty, že jsem pět minut přemýšlel, jak zvládá běžné životní úkony. Řidiči vypadali příčetně, a tak jsme vyrazili. Osmnáctihodinová cesta s pauzami po čtyřech hodinách byla výzvou – člověk by ani nevěřil, kolik poloh lze na sedadle vyzkoušet.
O to příjemnější bylo vystoupit v úterý ráno na Greenwichi a zjistit, že autobus neuvidíme dalších devět hodin. Poledník mě sice nijak nenadchl – čekal jsem něco impozantnějšího – ale výhledy na město a Temži všechno vynahradily. Příjemná byla i plavba lodí.
V Toweru mě překvapilo, kolik pokladů Angličané během staletí „nasbírali“ po světě – a ještě se tím hrdě chlubí. Po korunovačních klenotech jsme vyrazili na Borough Market, jeden z nejstarších londýnských trhů, kde jsme ochutnali speciality z celého světa.
Největší úspěch ale slavil London Dungeon – tak propracovaný dům hrůzy jsem ještě nezažil. Méně příjemné bylo, že si herci pro své „vystoupení“ vybrali právě mě. Byl jsem souzen, mučen několika nechutnými způsoby, a nakonec mi byla rozmáznuta hlava kladivem. Naštěstí jen symbolicky. Ještě rychle mrknout na Big Bena a hurá do autobusu – v 19:00 totiž čekala večeře.
Když už mluvíme o jídle, musím zmínit anglickou gastronomii. Tak nudná jídla jsem snad nejedl – snad jen během covidu, když jsem ztratil chuť. Jediné, co bylo skutečně dobré, byla snídaně. Jenže zkuste jíst pořád snídani:
„Co jsi měl k obědu?“ – „Snídani.“
„A k večeři?“ – „Snídani.“
Středa patřila Windsoru a Stonehenge – musím uznat, že i kameny mohou být fascinující. Poslední den jsme věnovali Oxfordu: žádná vražda (na rozdíl od známého seriálu), zato krásná univerzitní jídelna inspirovaná Harrym Potterem, přírodovědné muzeum, Pit Rivers Museum s půl milionem předmětů – včetně jedné kraslice z Čech – a projížďka na lodičkách.
Pak už jen nákupy, nástup do autobusu a osmnáctihodinové „vrtění“ zpět domů. Kolem jedné odpoledne jsme konečně dorazili do Roudnice. Všichni v pořádku, i když dva žáci chvíli postrádali pas.
Rada na závěr:
Neberte si do Anglie moc hotovosti – nikde ji nechtějí. I bezdomovci tam mají QR kód.
Mgr. Jiří Růžička. učitel
